loading

Natalie Kozlova


Manžel, děti, barvy

akademická malířka, pedagožka, knižní ilustrátorka, členka Sdružení pražských malířů a Mezinárodního sdružení „Ars Porta“

Narodila se ve městě Mariupol. Absolvovala Doněckou státní uměleckou střední školu a Leningradskou vyšší uměleckoprůmyslovou školu Věry Muchinové. V České republice žije od roku 1991. Vyučovala monumentální malbu na pražské Střední škole umělecké a řemeslné, vedla speciální lekce v Drážďanské akademii umění. Vystavovala svá díla v Čechách i v zahraničí, například na Slovensku, v Německu, Švýcarsku, Francii, Ukrajině a Rusku. Vlastní práce výtvarnice jsou k vidění ve stálých expozicích galerie Mark Chagall v Brně, ve sbírkách Městského muzea města Čáslav, ve sbírkách Akademie věd ČR v Praze, v soukromých sbírkách v Evropě a USA. Věnovala kostelu svatého Mikuláše v Miroslavských Knínicích kopii barokního oltářního obrazu sv. Mikuláše z Myry. Je matkou tří dětí: Oleksandra, Patricie a Rebeccy.

Mimo vlastní tvorbu se malířka zajímá o dějiny, sbírá staré mince.

„Kunsthistorici mě řádí k neosurrealistům“, vypráví Natalie Kozlova. „Dle mého mínění, jen ztvárňuji své pocity do barev a tvarů. Musím vstoupit do změněného stavu vědomí, abych mohla tvořit. Jen tak lze najít cestu k vlastnímu podvědomí. Třeba v mém koexistují Ukrajina a Indie. V dětství jsem bydlela dva roky v indickém městě Ranči. Obrovský měsíc, přes půlku oblohy. Neuvěřitelně překrásné květiny. Až natolik, že když jsem si zapatlala tvář pylem, maminka si myslela, že je to krev. Ovoce exotických tvarů. To vše nyní nevědomě přenáším do svých obrazů. Neskutečná obloha – zářivě blankytná přes den a sametově černá v noci. V mém rodném Mariupolu jsou barvy něžnější. Jsou tam nádherné západy slunce nad mořem. Obloha hýří barvami – od zelené přes světle modrou až k růžově modré. Maluji jen tehdy, když mi v duši klíčí jakýsi zvláštní pocit stesku. Jak se dá slovy popsat něha? Pro mě je jednodušší ji namalovat.“

Oblíbené místo v České republice: pražský Vyšehrad

Malíři